Každé narození(zrození) je spojeno s očekáváním, těšením se na něco co má přijít, ale i s určitým druhem nervozity, bez které by to snad ani nebylo ono.
Toto zažívalo naše studio právě 18. 2. 2009 již od ranních hodin. První bolesti přišly již kolem 20hodiny předešlého dne ve chvíli, když jsme se dozvěděli, že stroje z technických důvodů nemohou přijet večer 17. 2. (zkompletované), ale přijedou až 18. 2. a budou se kompletovat na místě. Ráno 18. 2. 2009 v 9.30 vše vypuklo. Vynosit 70-ti kilové krabice z auta, postupně jednu po druhé otevírat a montovat a montovat a montovat. Seřizovat a štelovat a moc věřit, že v 18.20 bude vše nejen na místě, ale již v provozu. Čas letěl a stejně jako otec u porodu může jen přihlížet a více či méně povzbudit, tak i já jsem přihlížel a více či méně povzbuzoval. Už asi vím, jak je otcům, kteří mají podobný úděl jako já. Koukají a soucitně vnímají celé to dění kolem. Co Vám budu povídat. Nebylo to lehký. Chyběli asistenti (hodil by se alespoň ještě jeden mechanik) a přidali se i menší komplikace (někdo na expedici zapomněl do krabic přibalit 6 šroubů). Ale naprosto sehraný a akce schopný team ukázal, že vše není jen o počtu, ale o víře a umu. Celý tzv.,,porod“ trval až do pozdních odpoledních hodin. Byla to fuška a prolila se i nějaká ta krůpěj potu. Přišel i hlad a nervozita. Ty však byli spláchnuti proudem odhodlání a víry. A jak to vše dopadlo? Narodila se nám 11-cterčata. Poslední přišlo na svět 18.40hod zatím co jejích 10 sourozenců již chodilo. To 11-té přišlo na svět 10 minut po termínu, ale hned se čile zapojilo do kolektivu a šlapalo celé dvě 40minutovky spořádaně v první K2 rodině na světě!!! Takže teď už to víte, narodilo se nám první K2 centrum na světě a my mu přejeme velké množství ujitých kilometrů bez nehod a ať všem co se s ním setkají dělá jen radost.
P.S.: Vše je zdokumentováno v přiložených fotografiích i s prvními gratulanty jenž provázeli první kroky našich dětí :o))