Šubířov – penzion Pohoda - kola s aerobikem 2009
Když tak nad tím přemýšlím, tak se mi nějak těžko dopočítává, kolikátý to letos už byl ročník horských kol s aerobikem? Akce kterou již minimálně 5 let pořádáme pro naše klienty.Akce, která má svoji neopakovatelnou atmosféru. Přelom července a srpna byl i letos ve znamení horských kol a cvičení.
Letos to pro mě bylo o to ,,zábavnější“, že domluvený hotel se dostal do problémů a byl zavřený.
Pokud čekáte, že mi o tom někdo řekl( třeba vedení hotelu), tak jste na omylu. A tak jsem se v květnu dozvěděl, že hotel je v konkurzu a dělej co umíš. Samozřejmě, že shánět hotel s možností cvičení a uskladnění kol koncem května na přelom července a srpna pro skupinu je tak trochu adrenalinový zážitek a z hlasů v telefonu i osobního jednání jsem to pocítil. Nakonec se však zadařilo a naše skupina měla hlavu kde složit. Penzion ,, Pohoda“ v Šubířově se nám stal útočištěm pro náš ,,našlapaný“ týden.
1.8.2009 jsme se začali sjíždět do zmíněného penzionu a na večeři již byl kolektiv téměř celý pohromadě. Večerní cvičení pak odstartovalo náš aktivní pobyt. Letos s námi jelo celkem dost nových tváří. První vyjížďka je vždy takovou vsázkou do loterie a tak člověk musí být opatrný aby svým výběrem trasy někoho neodradil. Jednak si člověk proklepne svoje svěřence a za další se většinou může projevit nějaký ten problémek v technice, který se po příjezdu, nebo přímo na trati může odstranit. K plánování tras mi samozřejmě slouží mapy, které nakupuji vždy týden před odjezdem, aby byly čerstvý.
Trasa byla naplánována, ranní cvičení za námi, snídaně si hověla v bříšku a tak hurá na kola :o))
Zvyklý z předešlých ročníků jsem naplánoval trasu po cestách i nějakou tu přírodu ať se to všem líbí.Jenže ouha!! Jedna věc je naplánovat a druhá věc je zrealizovat. Nedokázal jsem se na některých místech domluvit s mapou a tím jsem okořenil první vyjížďku nejen svým lidičkám ale i sobě. Některé cesty již neexistovali, někde chybělo značení a potom jsme již nebyli daleko od toho nějakou tu značku přehlédnout a dostat se znovu jinam, než jsme chtěli. Když k tomuto připočtu, že kam jsme se vrtli do restaurace tak tam neměli ani potřebný počet litrů nápoje a už vůbec ne jídlo, tak si dokážete představit, co to muselo být za šok pro ty, co s námi byli poprvé. Jóóó staří mazáci, Ti to brali tak, že to k tomu prostě patří ale těch našich prvňáčků mi bylo opravdu líto :o(. Nakonec jsme dojeli všichni do cíle a moc se těšili na večeři, která byla o hodinku a půl později.
Po prvním dni jsem asi ztratil důvěru všech a sám jsem si musel přiznat, že takto to prostě nejde a že mapě nemůžu bezhlavě věřit a trasy jsem si jistil ještě alespoň dalším označením. Od toho dne se mi začala vracet důvěra teamu a jezdili jsme po krásných trasách Drahanské vrchoviny. Samozřejmě, že jsem tam šupnul nějakou tu přírodu ale na jistotu!! Přiznám se, že tento kraj je krásný ale co se služeb týče je takový chudší a tak člověk musí přemýšlet jestli ta restaurace, kde plánuje zastávku bude mít otevřeno a bude mít něco k jídlu, což až na města většinou nemá a tak doporučuji spoléhat spíše na síť konzumů, které často slouží i jako občerstvení. S každým dnem se nám přibližoval se konec našeho týdenního pobytu. Byl čas vše si tak nějak poskládat v hlavinách a bilancovat všechna pro a proti.
Já myslím, že počasí vyšlo na jedničku a ten den, kdy jsme si nebyli jisti jsme zorganizovali výlet do originální výrobny syrečků do Hoštic. Cvičení u bazénu ráno i večer myslím, že bylo taky v pohodě a nějaký to plaváníčko, volejbalem popřípadě jiné aktivity na spestření (špekáčky, výlet na lavinový nebo na již skončenou místní grilovačku ), přispělo k aktivnímu odpočinku a jak jsem tak vyčetl z Vašich reakcí byli jste spokojeni a to jsem opravdu velmi rád!!! Protože takový team nerozhodí ani průjezd stádem krav s nechápavými pohledy!
Díky za účast a zase za rok ,ale to již jinde, AHOJ Váš P.S.R.
